Webinář – 11 Ubližujeme si

Záznam webináře k tématu „Ubližujeme si“.

Tentokrát jsem si pozvala hosta – chlapa, aby nám řekl, jak to vidí oni – muži!


REGISTRACE do členské sekce byly UZAVŘENY!

KLUB už není možné objednat jako samostatný program.


Dotazy a komentáře k tématu Ubližujeme můžeš i nadále psát do komentářů!

  1. Mili napsal:

    Milá Miluško a Ivane, mockrát Vám děkuji za úžasný webinář, přišel pro mě v ten pravý čas, všechno o čem mluvíte, je jako byste mluvili o naší situaci, ve které se teď nacházíme. věřím, že vše dobře dopadne. díky moc

  2. Denisa napsal:

    Ahoj Miluško a Ivane, ze srdce vám oběma děkji za tento webinář a za vaše otevřené vyprávění. Přesně vím, čím jste si oba dva prošli a patří vám obrovské díky za to, že jste ochotní se o vaše zážitky, pocity a zkušenosti podělit.Věřím, že je to obrovská pomoc pro spoustu žen i mužů.
    S bývalým partnerem jsme se k sobě chovali naprosto stejně a nespokojenost pramenila z mé strany (po shlédnutí webináře jsem se v tom jen utvrdila). Zamilovala jsem se a opustila kvůli „nyní už bývalému partnerovi Vojtovi“, pětiletý vztah. Abych to uvedla na pravou míru, byla jsem nevěrná s Vojtou a Dan (má první láska) po tomto zjištění ukončil vztah.
    Od první chvíle, co jsme byli s Votjou spolu, jsem mu vyčítala, že není jako ten můj bývalý přítel Dan, že se necítím dobře, atd. Vojta trpělivě čekal, až mi dojde, že nikdo už nikdy nebude stejný jako má první láska a stál při mně. Ale já si tehdy přála, aby byl zodpovědný jako Dan, aby byl prostě stejný jako on. Dan byl můj ideál.
    Vojta se snažil mi vše vysvětlovat, ale cestou, kterou já neříjímala (křičel, nadával, by zoufalý…). Pro mě to tehdy znamenalo, že mě nemá rád, když se takhle chová. Nyní už vím, že jen projevoval svou bezmoc a zoufalost. Vždycky když zvýšil hlas, tak jsem ho opouštěla.
    K Vojtovi mě vždy táhla obrovská vášeň (i proto jsem začala být nevěrná, byla to síla, která se nedala ovládnout, rozum v tu chvíli neposlouchal), pokaždé, když byl u mě, začlo se ve mně něco třást, cukaly mi koutky, tělo si dělalo, co chtělo a já měla chuť ho objemout, začít ho líbat…ale vždycky poté, mi pak naskočilo to, jak se ke mně choval, když jsme se hádali (několikrát jsme se spolu rozešli a zase to spolu zkoušeli), vyhrožoval, sledoval mě, stále naléhal, ať ho začnu konečně milovat, proč jsem tak natvrdlá…a v tu chvíli jsem začala poslouchat rozum a nzačal ho nechtít vedle sebe. Říkala jsem si, tak tohle ne, tohle jsem zažívala u našich, takhle se k sobě dva lidi co se mají rádi nechovají. Ale to, co jsem cítila uvnitř, když byl vedle mě, je silné a nedá se obelstít. Tělo reaguje samo. Bohužel ale do dnešního dne nevím, zda je to pouze touha po blízkosti a nebo láska.Trápí mě to už tři roky a nejsem schopná se od Vojty odpoutat. Nejde nám to spolu, ale ani bez sebe.On stále (do dnešního dne)tvrdí, že to, co cítíme, když jsme vedle sebe je výjimečné a měli bychom si za tím jít, ale já se bojím, že to, co cítím není láska,ale pouze chtíč. Jak se to pozná Miluško? Já si Vojty po těch všech malérech a výstupech nevážím a nevím, zda by se to dalo změnit. Jak si ho začít vážit, když se ho vlastně ve skrytu duše bojím? Nikdy nevím, jak se zachová, kdy začne vyvádět. Po shlédnutí vašeho webináře jsem si sama pro sebe řekla, že když změním já svůj přístup, třeba to půjde, ale mám strach a nevím, zda se do toho pouštět už po padesáté. Vždycky se třeba dva měsíce ani jeden neozveme, ale pak se Vojta ozve, vidíme se, neudržíme se, skoro vždy se objímáme a končíme v posteli. Milování s ním je nádherné, nikdy jsem zatím nic lepšího nezažila, je z něho cítit něco úplně jiného, ale já se vždy ráno probudím a nepřeju si, aby tam byl. Mám výčitky, že to nebylo správné.Několikrát jsme spolu zkoušeli být (vždy max. dva týdny a pak bouřlivý rozchod), ale já se s ním nikdy necítila dobře. Neberu ho jako chlapa, je to pro mě bačkora a já nevím, jak to u sebe změnit.Tak moc bych si přála ho milovat a ctít jako muže, vidět ho jako otce svých dětí. Co v sobě mám změnit Miluško?A má vůbec smysl tak bolavý a poničený vztah dávat dohromady? Bohužel ale na něho pořád myslím. Vždy se mi podaří odpoutat se pouze na pár dní. Když ho pak vidím, je vše pryč, veškerá má snaha zapomenout je ta tam. 🙁 Děkuji za jakoukoliv reakci. S láskou. Denisa

    • Miluška Matoušová napsal:

      Deniso, já myslím, že zatím nejsi ženou, když nemáš vedle sebe chlapa 🙂 Pokud tě to k němu táhne, ber ho jako svého učitele ženství a snaž se o svou změnu. Příjemné to nebude. Nebo se od něj odstřihni úplně, pokud cítíš, že nemáš chuť s ním cokoliv tvořit. Proč se vůbec potkáváte, když víš, že to skončí tak, jak nechceš? Proč s ním vůbec udržuješ vztah? Myslím, že pokud bys s ním skutečně nechtěla být, netáhlo by tě to k němu. Myslím si, že ten „chtíč“ je tlak Vesmíru, abys s ním byla, protože s ním můžeš zažít tu nejintenzivnější školu 🙂
      Rozhodni se, co chceš, buď do toho jdi naplno a žijte spolu, a buď ženou, nebo se odstřihni nadobro a očekávej dalšího trenéra 😀 s láskou Miluška

  3. Kačenka napsal:

    ahoj Miluško a ženy, sleduji až ze záznamu, a moc děkuji jak za Ivanovy komentáře, tak i za tvůj vstup o náboženství a bohu, protože je to přesně tak jak říkáš. V dětství jsem se setkala s jehovistickou církví a pak byla dlouho zarputilý ateista. Teprve nedávno a postupně jsem našla cestu k bohu/bohyni, vesmírnému otci nebo matce zemi nebo univerzální energii, úžasné přírodě a bezpodmínečné lásce, je to jedno jak tomu říkáme, ale je to hodně podobné bohu z knihy Hovory s bohem, kterou doporučuji každému, hlavně náboženským fanatikům 🙂

  4. Veronika napsal:

    Milá Miluško,za pár dní to bude rok co mi manžel oznámil, že se zamilovala a už se mnou nechce dál být. Ze dne na den se mi zhroutil život a celý svět se změnil. Zůstala jsem najednou sama s dvouletou holčičkou. Nechci se teď nějak dlouze rozepisovat. Po pul roce se vrátil a jsme spolu, ale cítím že to není ono. Nedivím se, že tenkrát odešel. Po narození dcery jako by už neexistoval, na prvním místě byla dcera. Připadá mi, že pro něj nejsem důležitá, že na všechny je milejší než na mě, že je spoustu času otrávený a že ho naplňují jen jeho přátelé. Že ať udělám co udělám, dělám to špatně. Snad je to srozumitelné. Veronika 17. 1. 1987

  5. Gábi napsal:

    Miluško, my se hlásíme dopředu na webinář proto, že chceme být na webináři, ne proto, že chceme dárek ;-). Těším se:-).

  6. Katerina napsal:

    Dobry vecer,
    rada bych se zeptala,jaky nazor mate na pravoslavne krestanstvi??

    Dale bych se chtela zeptat,jakym zpusobem delate lidem numerologicky rozbor data narozeni a astrologii 9 planet(5 clenu v rodine) a kolik stoji??

    Dekuji.Mejte se krasne. Katerina

  7. lucie napsal:

    milá miluško, píšu již po několikáté a webináře jsou super. s manželem máme za sebou větší krizi která mě donutila se více zaměřit na sebe a více hledat v sobě. problémem ale je že čím více pracuji na sobě a měním se tím více se vzdaluje s mužem. máme se rádi ale oba už tam necítíme to miluji a oběma nám ve vztahu něco chybí.manžel má práci kdy je neustále pryč a ač vím že to dělá i pro nás já jsem prostě smutná a chybí mi. práci mu brát nechci našel se v ní a je šťastný je to takové to jeho životní poslání ale je pravda že ať se snažíme oba sebevíce šťastná já prostě nejsem v této samotě. byla jsem na svém muži hodně závislá a ještě ho mám hodně v mysli nejen z tohoto života a díky tobě mi došlo že se musím učit na něm nelpět ale je pravda že přes to všechno i když ho mám ráda on mě svým způsobem šťastná takto prostě už nejsem

  8. LENKA napsal:

    Ahoj Miluško,děkuji za hezký příběh i za tvé úžasné pohodové naladění,které nám posíláš :)Mám také kruhy pod očima a potíže s ledvinami již od dětství.Díky vám i vašim kurzům na sobě pracuji,čistím se,miluji, odpouštím….ale stále to není ono. Občas v sobě mám nedůvěru a nejistotu v sebe,necítím se dobře i ve společnosti některých lidí,bojím se promluvit nebo nějak projevit. Z dětství si nesu pocity viny,které mě nechtějí opustit:) a to se projevuje nejen ve vztazích.Vím,že moje máma se zkrátka líp chovat neuměla,nezlobím se na ni.
    Můžeš mi,prosím,Miluško poradit co s tím?
    Děkuji. Lenka

  9. Raduzka napsal:

    Milí moji !téma je jak stvořené pro mne 🙂 Ubližujeme si … Jak to říct a vystihnout podstatu…Vztah s mým bývalým partnerem byl jako na houpačce, známe se 21 let, vztah začal nádherně, jako v pohádce, milovali jsme se, nemohli sebe nabažit, byli jsme oba jako sjetí, tohle jsem nezažila se svým prvním mužem, můj partner byl hodně pozorný, snažil se mne překvapovat, ale nebyl komunikativní, já věděla a vím, že jeho láska je pevná, stejně jako on. Docela mne v začátku vztahu šokoval poznámkou, že jestli mu někdy zahnu, tak okamžitě se mnou končí… nevěděla jsem co říct, nechápala jsem proč to říká, vždyť je má láska… ale postupem času se to začalo kazit, výchova mých dětí, neporozumění si ve volném čase, pobízení kamarádek ke změně a další a další… Prostě jsem mu „zahla“ a on na to přišel, a jakým způsobem to odhalil… z toho mi není dobře ještě dnes, byl jako raněné zvířátko… ty jeho oči vidím doteď. Stydím se za to, ale asi jsme to měli prožit..No a od té doby je to lepení vztahu – vrátí se, i když nikdy nafurt (bydlí se svou mamkou),,Důvěra… o tom to je… Těžce se buduje a já se dosud chovala jak umanuté dítě, čekala projevy jeho lásky, když sama jsem nebyla schopna žádnoudát. Ublížená chudinka, která jen přibírala a čekala, až ji někdo Emotikona frown vezme do náruče.. fakt trestuhodné… Loni jsem se „pochlapila“ a ukončila to s ním, s tím, že nám bude dobře bez sebe, že se jen trápíme. Myslela jsem, že budu silnější, že najdu sebe sama. Docela jsem makala, ale pořád nevěděla kterým směrem… Nedokázala jsem k sobě nikoho pustit… ani teď… Ale ten rok bez něho je jako ve špatném snu. Stále ho miluji, moc bych ho chtěla zpátky, protože nyní již vím, proč tohle všechno mezi námi bylo, on je trojka Dřevo a já pětka Země. Ale na druhou stranu mi připadá, že čím víc ho chci, tím si myslí, že na něho tlačím..Ano, nemám tlačit, snažím se jemně, ale myslím si, že on už toho má dost, pořád se vracet a odcházet. Myslíte, že už mu mám jen doříct to, co jsem mu neřekla a mám ho nechat být, nebo ho prostě nechat být a být trpělivá a počkat na reakci? Proč mu pořád tak ubližuji…?Protože ho miluji ?? On 23.7.1970, já 4.2.1968. Děkuji Raduzka

  10. hana napsal:

    V té pozvánce říkáš „děkuji bohu ..“. Opravdu?? Podle všech výroků, dokazujících sklon k filozofiím z opačného a Bohu odporujícího zdroje, je zjevné, že Ho neznáš a nezajímáš se o to, co a jak On chce.

  11. Martina napsal:

    Manžel si našel jinou, byla jsem měsíc před porodem. Ivan mi už jednou řekl, že je to nepodstatná poznámka, ale brala jsem to tak, že mě zradil v době, kdy jsem ho nejvíc potřebovala. Bolelo to. I díky vám jsem se snažila dívat na věci jinak a rok po dnu D můžu říct, že žiju naplněnější život než dřív. Přesto ale mám chvíle, kdy se vracím k tomu rozchodu, k tomu, co řekl, udělal. A že si nezaslouží být šťastný. Jak se těmhle chvílím už vyhnout úplně? Dál mě asi brzdí i to, že ačkoliv funguje jako otec dobře, není to pro mě Ten tatínek, co je prostě přítomnej. Nevím, jak přesně to vyjádřit. Děkuju za podněty a zdravím!

  12. Dáša napsal:

    Dobrý den, prosím, poraďte, jak odpustit nevěru. Jsme s manželem už 38 let, prožili jsme spolu dobré i zlé a stále jsme spolu. Všechno je dalo by se říct v pořádku, ale stále cítím křivdu za dřívější nevěru. Ráda bych už odpustila, ale nevím, jak na to. Děkuji, Dáša (27.5.1958)

    • hana napsal:

      Křivda je destruktivní pocit a hlavně našeptávání „práva“ cítit se ublíženě. tato lež škodí víc než skutek, který tomu předcházel. Odpověď a radu, co s tím, rozhodně nehledej ve hvězdách (obrazně a doslovně), ale v Bibli, protože její autor tě miluje – nesrovnatelně víc než ty manžela – a vypořádává se s mnohem většími křivdami, než ty. Oslov Ho, poznej Ho, naslouchej Mu. Nech se od Něj hýčkat, těšit, povzbudit, vést.

  13. Irena napsal:

    Zdravím a děkuji za možnost podělit se-opět aktuálně:-) jak si ubližujeme.K tématu:právě si díky webinářům uvědumuju a zároven aktuálně pracuju a učím se,jak si neubližovat a moc mi to nejde.Jak už jsem párkrát psala-zdravotní problémy mi jasně ukazují,že jsem překročila vlastní hranice a mám se mít ráda-neubližovat si,ale bumerangem se mi vrací výčitky, že přece na mě nezáleží,hlavně ostatní byli v pohodě-když to dokážu přes den- v noci mě ty výčitky vzbudí a pak nemůžu spát a přemýšlím,jak pomoct ostatním…jsem z toho vyčerpaná -je to přebírání odpovědnosti za ostatní-chápu,ale neumím s tím pracovat.Jsem věřící,snad právě i to je možná špatně „pochopené“ boží slovo z dětství-nevím.Takže děkuji za následující webinář,snad mě posune dál:-) Irena Už ted se těším

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.