Webinář – 5 Jak mluvit a naslouchat

Záznam webináře k videu 5 – Jak mluvit a naslouchat.



REGISTRACE do členské sekce byly UZAVŘENY!

KLUB už není možné objednat jako samostatný program.


Nadále můžeš psát dotazy a komentáře k tématu.

  1. Eva napsal:

    Dobry den….Milusko dekuji,dekuji,dekuji Vam💜

  2. Bára napsal:

    Milá Miluško- díky za nádherný webinář!!!Máš můj obdiv, jak dokážeš neúnavně odpovídat na dotazy. Jsi úžasná!Včerejší webinář byl, alespoň pro mne, vyjimečný.Říkala jsi věci o kterých jsem v životě neslyšela, ale jakmile jsi vyslovila ta slova- věděla jsem – cítila, že je to ono. Že je všechno úplně jinak, než nás učili. Už delší dobu přehodnocuji své návyky – najednou vidím, že to, co jsem brala za pravdu, pravda není, spousty zažitých vzorců mi postupně nedávají smysl a nechápu, jak jsem podle nich mohla doposud žít. A včera jsi mi dopřála nahlédnout tam, kde Ty už dávno jsi. Najednou jsem opravdu viděla, jak je to jedno-duché, až neskutečně jednoduché! Teď si jen přeji tenhle okamžik nezapomenout, uchovat si jej a hlavně, hlavně tak žít. Vím, že mám před sebou velký kus práce, práce sama se sebou. Těžko se vystupuje ze zajetých kolejí, zvyk je železná košile, ale věřím, po včerejšku zase věřím! Řekla jsi ta správná slova v pravý čas a, ikdyž to pro mne v některých věcech znamená obrat o 180 stupňů— konečně mi všechno zase nějak dává smysl.Uvědomila jsem si, jaká byla babička -generál, který řídil celou rodinu, moje maminka je sice jejím slabším odvarem,ale taky generál doposud.A ač se mi ta představa příčí a vždycky jsem se snažila taková nebýt, jaké mám asi návyky, když jsem navíc vyrůstala bez otce? Ještě stále nemohu vstřebat všechno, co jsi řekla, v hlavě si přehrávám Tvé odpovědi na dotazy. Na ten můj, ale stejně i ostatních, i díky nim, jsem spoustu pochopila. Ten způsob, jakým to děláš, je výborný. Jen tak dál!!
    Ještě jednou díky.Díky Tobě, že jsi mi ukázala směr a díky sobě, že jsem byla spřipravena jej vidět.

  3. Michaela napsal:

    Děkuji pěkně za inspiraci.Jsem Ti velice vděčná. Je mi 36 a k některým podobným informacím, které předáváš Miluško jsem došla díky svému velmi náročnému vztahu a některé jsou pro mne nové. Něco teprve krásně zapadá. Ještě jednou děkuji za podporu v cestě životem 🙂 Michaela

  4. Lenka Rašková napsal:

    Milá Miluško, tenhle webinář byl ušitý pro mě na 200%! Budu si ho muset pustit ještě několikrát, abych to všechno pobrala. Jsi fakt dobrá, žes to vydržela umluvit, bylo to náročné už jen na poslech, co teprv na hlasivky. Klobouk dolů! Doufám, že se Tě pak Ivan ujal a něžně Tě resuscitoval:-)
    Děkuji moc za odpověď na mou otázku, strašně se mi ulevilo, že chovat se k druhým pravdivě není jen nějaký mimozemšťanský úlet, ale že se mi dostalo povzbuzení v tom pokračovat. Jak tu pravdu sdělovat, aby to zapadlo do cítění toho druhého, to se právě učím. Moc mi pomohlo, že jsem se dnes dověděla spoustu praktických rad, jak komunikovat. Věděla jsem, že to musím zkoušet jinak, jen jsem nevěděla jak:-) Také otázky ostatních žen v klubu a odpovědi na ně úplně zapadaly do té skládačky a já mám pocit, že jsem složila snad 5000 puzzle, na kterých byla hvězdná obloha nebo moře. Všechno jsem to nějak milovala a prožívala, ale až teď to pomalu začalo dávat smysl, začla jsem jít po značkách, ne se jen tak motat. Uf, bude to těžké realizovat!
    Hodně se mi líbí Tvé vystižení rozdílu ve slovech jednoduché a snadné. Je v tom opravdu velký rozdíl, teď mě to teprve trklo! Těším se v pondělí na webináři.

  5. Sarka napsal:

    🙂 juuu, bylo to bajecne! moc dekuji! dotkli jste se nekolika temat, ktera jsem si sama v sobe resila a diky takhle nabitemu webinari jsem dostala hned nekolik podstatnych odpovedi najednou! Navic urcite „potvrzeni“, ze jsem se vydala tou spravnou cestou :). Moc dekuji vsem!

  6. Katka Lenroi napsal:

    Milá Miluško, teď webinář skončil, ale já mám takovou radost, že mi zase něco došlo, že Tobě i všem přítelkyním v Klubu chci říct, jak je to ÚŽASNÉ. Tak si tady pobrekávám dojetím, že si stačí v duchu položit otázku a ona přijde odpověď už jen posloucháním toho, co říkáš…moc vás všechny miluju ! Katka

    • Miluška Matoušová napsal:

      Milá Kačenko, moc ti děkuju, já si tady taky pobrekávám, jak jsme fakt nádherné všechny. Miluju vás a miluju sebe a jsem šťastná! s láskou Miluška

  7. Anna napsal:

    Dobrý večer, mluvíte o ženství a o tom, jak být ženou…Ale jak??? Moc moc bych chtěla to umět!!! ( 10.6.1957 )

    • Ivan Matouš napsal:

      Miluška už je po 2,5 hodinách opravdu vyčerpaná, tak odpovím za ní – proto byly vytvořeny její ženské programy – Kurz Žena je láska (jako krátký, pětitýdenní program „první pomoci“) a KLUB Žena je láska (tento celoroční program). Přidejte se.. Díky

  8. Eva napsal:

    Omlouvám se ale dcera není u vás přihlášená a seděla tu vedle mě a chtěla to vědět ona.Ne já.

    • Miluška Matoušová napsal:

      Evo, pokud tvá dcera seděla vedle tebe a chtěla to vědět, proč se nezeptala sama? To přece nevadí, že by se zeptala jako Eva, ale zeptala by se sama za sebe. A to je ohromný rozdíl…
      Ber to tak, že nějaký důvod to všechno mělo 🙂
      A pokud tvá dcera touží po odpovědi, přece mi může napsat … s láskou Miluška

  9. Stáňa napsal:

    Ahoj Miluško, můj muž své pocity nesdílel snad nikdy. Nedává mi pohlazení, obejmutí a ani sex, ten odmítá už nekonečně dlouhé roky. Se vším jsem častěji musela začínat já. Jako muž se asi necítí. Na všechno odpovídá nevím. Nechce nic rešit. Nakonec musím řešit vše já, nemůžu čekat měsíce, že snad něco řešit začne. Potřebuji svůj čas plánovat, termínovat úkoly (mám jich dost) a on je nepříčetný, když po něm termín chci. Jsem silnější než on, posouvám se v osobním rozvoji, zatímco on stagnuje ve svém stereotypu. Spokojený není. Komunikace ani sex u nás nefunguje. Kvůli tomu všemu jsem se nakonec „zabejčila“ a poslední rok už mu nedávám vůbec nic a už necítím, že bych chtěla. Myslím, že mezi námi je nejspíš konec. Jít od sebe a bydlet každý jinde není možné, životní situace je složitá. Ráda bych mu ale i tak pomohla, aby se hnul z místa a začal se mít rád, ale vůbec nevím jak na to? Čím začít? Zkusila bych pochvalu, ale je těžké něco ke chválení najít. Zkusím si i víc všímat své komunikace směrem k němu. Já 17.1.1975, on 4.12.1970. Za tvůj případný komentář ti, Miluško, velmi děkuji.
    Doplním, že jeho matka je dominantní, když něco chce, nedá pokoj, dokud to nedostane, nikdy se spolu neobjímají. On je jedináček. Po smrti manžela ho matka pasuje do střídavé role syna a partnera. Bohužel žijeme 18. rok ve společné domácnosti, kterou řídí ona…

  10. Eva napsal:

    Dobrý večer.Jak má prosím dcera 27.10.1990 komunikovat s přítelem 28.2.1985 který není zlý ale otravuje jí denně otázkama jestli někde nebyla s jiným.Vím o ní že nikoho jiného nemá.Děkuji.

  11. Monika napsal:

    Dobrý večer, manžel mě opustil krátce před porodem, nemiluje mě a nechce být se mnou kvůli dítěti, má jinou ženu. Vídáme se, navštěvuje u nás dceru. Hledám, proč se mi to stalo, co jsem se měla naučit, ale pořád se občas zlobím, je mi to líto… Trápí mě – jak naši komunikaci nastavit, aby dceři bylo dobře. Je jí přes rok 18.11. 2013. Já 21.7. 1985 Děkuju.

  12. Janka napsal:

    Dobrý večer, ja by som sa chcela opýtať na mňa – 31.5.1983 a na partnera – 20.7.1982. Sme spolu vyše 3 roky, čo sa týka bežného života je to fajn, no, čo sa týka akejkoľvek romantiky a vzťahu medzi nami, je zásadne proti tomu, čo s tým? Občas mi príde, akoby si nevážil, čo všetko pre neho a pre našu rodinu robím…

  13. Markéta napsal:

    Ahoj Miluško,tvoje povídání mě hodně vždycky inspiruje, zodpovíš mi vždycky spoustu mých otázek, které si už dlouho kladu. Díky moc. V komunikaci s partnerem mám ještě velké rezervy. Když se ale soustředím a začnu se chovat žensky, komunikovat spíše na úrovni pocitů, snažím se být víc pasivní, najednou je v šoku a nelíbí se mu to, kritizuje, že nic nedělám, sekýruje mě. Pak to skončí výčitkami z obou stran. Ta změna je někdy hodně těžká. Já 10.9.1982, on 19.10.1982

  14. Renata napsal:

    Děkuji Miluško,mluvíš mi ze srdce,prvně jsem posluchačkou webináře a doufám,že není poslední.

  15. Ivča napsal:

    Krásná synchronicita – Miluška mluví o trenérech a o psovi a Ivan leze po čtyřech za křeslem – děkuji za lidský a nevšední webinář. Těším se, co bude dál. Ivča

  16. Gabina napsal:

    Moc dekuji za vase videa, mam problem s komunikaci s mamcou (ja 29.4.1979, mamca 12.1.1954), kterou mam moc rada. V cervenci jsem se rozvedla, mam 2 deti – Naty 6.4.2004 a Kubu 26.4.2007. S Naty nemuzu posledni dobou najit spolecnou rec. Mam uzasneho pritele 2.1.1974 a take diky nemu se vracim do kras zivota po predchozich problemech v manzelstvi (domaci nasili…)
    Na co si dat pozor?

  17. Jana napsal:

    Ahoj Miluško,
    za tento webinář jsem moc ráda, snažím se o zlepšení komunikace mazi mnou 10.7.1977 a mým manželem 8.2. 1975 už dlouho. Poté, co jsem si vás našla, mám pocit, že se to zlepšilo, ale ráda bych na tom stále pracovala, ještě to není ono, ale věřím, že Ty mi poradíš. poradit bych chtěla is dětmi – nejstarší syn 14.8. 2003, druhý syn, s kterým mám větší problémy, jak se s ním domluvit, aby moje požadavky vyslyšel 27.7. 2005 a nejmladší dcera je opravdu pravý ohýnek 21.3. 2009. konečně jsem pochopila, že každý je úplně jiný, i když jsou z jednoho hnízda a pochopila jsem to díky astrologii 9 planet. Budu moc ráda, když od tebe uslyším, jak s nimi všemi komunikovat. Moc ti děkuji,
    s láskou Jana

  18. Jana Fišerová napsal:

    Ahoj Miluško a děvčata, dnes se nezúčastním webináře, přišla mi návštěva, je mi to líto, posledně mě to moc bavilo. Sednu si k němu zítra a těším se..Jana

  19. Dita napsal:

    Dobry vecer vsem,
    Jelikoz tu neni v zadnem pripevku podobne tema, poprosila bych mozna o alespon trochu nastineni, jak komunikovat s nemocnymi rodici (tatinek 4.4.1936, maminka 6.9.1938).
    Oba maji mnoho zdravotnich problemu a nektere navstevy u nich jsou dost narocne..chtela bych jim byt co nejvice oporou a jakkoli pomahat, nekdy mam pocit, ze se mi to absolutne nedari.
    Mam pocit, ze u nas vzdy komunikace nebyla uplne v poradku /rozhodne se vice mlcelo nez mluvilo/, o to vic je to nyni tezsi.
    Je nejaka i zasadni rada?
    Dekuji mnohokrat.

  20. Dita napsal:

    Dobry vecer Vam Milusko i vsem zde pritomnym zenam,
    tema komunikace je, myslim, jednim z mych velkych problemu, na webinar se moc tesim a pokusim se nastinit muj problem.
    Po absolvovani Kurzu Zena je laska jsem zjistila, ze jsem s partnerem pravdepodobne spatne komunikovala celych 20 let, co jsme spolu. Posledni roky jsme meli i takova obdobi, kdy jsme se jeden druhemu temer vyhybali, nekdy snad uz nekomunikovali ani o beznych provoznich vecech domacnosti apod. Ted jak to pisi, by mne vlastne i zajimalo, proc k takoveto situaci vlastne dochazi ci doslo. Nicmene po absolvovani Kurzu ZJL jakoby se situace temer otocila, nekdy mi prijde, jestli uz to s tou uprimnosti a rikanim si veci narovinu, temer jako s kamaradkou, neprehanim. Toto je jeden z mych dotazu, ceho se napr. vyvarovat, jak s muzem /ja 23. 6. 1970, manzel 5. 4. 1966/ radeji nehovorit, co radeji ani nesdelovat, jak moc byt uprimny apod. Trochu nastinila i Lenka Raskova, jak moc vlastne jednat na rovinu, uprimne, predevsim s muzi..Nakonec v tom asi tapu. Viz priklad, jak mame muze chvalit a chvalit..i kdyz je treba skutecnost takova, ze vykon by mohl byt lepsi 🙂 Nekdy mne tato „hra“ vycerpava 🙂 Je neco, co bychom si my zeny mely radeji schovavat nez sdelovat? Moc se tesim na rozebrani tematu 🙂
    Jeste mne mozna napada dotaz, zda to mame dane, jak jsme kdo komunikativni, kolik mame ve svem okoli pratel, kamaradu? Jak se vlastne chovat, komunikovat, aby clovek ziskal pratele, byl nekomu sympaticky? Tema asi jeste na jeden webinar 🙂
    Dekuji moc za rozebrani 🙂

  21. Jarka napsal:

    Dobrý večer,
    jelikož jsem momentálně sama, tak by mě spíš zajímalo, jak nejlépe komunikovat s dcerou. Já narozena 29.12.1979 a dcera 27.4.2007 děkuji moc

  22. Jana napsal:

    Dobrý večer Miluško, ráda bych se posunula ve vztahu se svým nynějším přítelem. Strašně jsme se do sebe zamilovali v době, kdy jsme oba byli v manželských svazcích. Já jsem se po několika letech rozvedla, přítel se rozvádět nechtěl. Dlouhé roky jsme byli milenci, bylo to docela divoké období, plné hádek, usmiřování, bolesti, ale i podpory a lásky. Ale vždycky jsme se k sobě vrátili, připadalo nám, že to bez sebe neumíme.. Já jsem se ale cítila sama a před dvěma lety jsem ze vztahu odešla a našla jsem si jiného muže. Myslela jsem, že jsem udělala za tímto osudovým vztahem tlustou čáru, ale přítel mě neustále kontaktoval a chtěl, abych se vrátila. Argumentoval tím, že s manželkou je vztah pouze formální. Byla jsem z celé situace tak zmatená, že jsem si vymínila, že to, že se mnou chce žít řekne přede mnou i manželce, protože jsem mu nevěřila. Tak se to i stalo, došlo ke konfrontaci, kde můj přítel manželce řekl, že už doufal, že teď, když už jsou děti dospělé, může odejít. Bohužel krátce nato jeho žena onemocněla a do dvou měsíců zemřela. Byl to šok nejen pro nás, ale hlavně pro jeho(už dospělé) děti, kteří nám (hlavně mně) celou situaci nemohou odpustit a její smrt přikládají našemu vztahu. Následovaly měsíce, kdy jsme sice byli spolu, ale vyčítali jsme si spoustu věcí, obviňovali jsme se za kde co, protože jsme tu smrt nemohli ani jeden vstřebat. Byli jsme na sebe zlí, přestože si myslím, že jsme se nikdy nepřestali milovat. Zlom nastal minulý říjen, kdy jsem po sérií karambolů uvědomila, že takto to dál nechci a začala s přítelem navazovat láskyplný vztah a k tomu jsem jakoby náhodou objevila vaše stránky.. od té doby zažíváme stejné pocity jako na začátku vztahu.. jsme vstřícní, hádáme se minimálně, prostě paráda.. jsem za to vděčná.. Jen vztahy s jeho dětmi se pořád nemění, a to je to, co leží mezi námi.. Mám pocit, že by se měl za mě více postavit, ale musím uznat, že mě dcery prostě nenávidí a i ty minimální pokusy o kontakt skončily fiaskem.. Je mi to líto, i když je svým způsobem chápu.. Vidíš zde Miluško, nějakou cestu? Jsem narozena 9.9.1969 a přítel je 27.2.1960. Děkuji za odpověď a přeji hezký večer.

  23. Peťa napsal:

    Miluško, prosím poraď jak se zbavit pocitu viny z rozvodu. Jsem šťastně rozvedená, ale stejně mě užírá pocit, že bývalý muž tím trpí, že jsem mu tím ublížila, ikdyž to nevím, jestli trpí… 12.4. 1979 děkuji.

  24. Peťa napsal:

    Miluško, prosím poraď jak se zbavit pocitu viny z rozvodu. Jsem šťastně rozvedená, ale stejně mě užírá pocit, že bývalý muž tím trpí, že jsem mu tím ublížila, ikdyž to nevím, jestli trpí… 12.4. 1979

  25. Bára napsal:

    Ahoj Miluško, přidávám se k dotazům. Mé datum narození je 25.2.1974 a mého muže 9.7.1975.Nějak nám to ve vztahu drhne , manžel je věcný pragmatický, své city umí vyjádřit jen málo a spíše k dětem. Něco jako mám Tě rád, nebo chbíš mi, těším se na Tebe- to prý není teplouš, aby něco takovýho říkal.Já jsem citová,muchlací, hladící, dám více na intuici, než na rozum. Ve spoustě věcech si rozumíme, ale tady čím dál častěji narážíme, stupňuje se to- logicky.Já chci stále něco řešit, manžel nemá problém- to prý já. A já to beru- někde chyba bude a třeba i u mě, ale nevím jak dál. Sleduji Vás nějakou dobu, něco jsem už pochopila,všechno chce asi svůj čas, ale už asi dlouho nevydržím být ta hloupá, naivní, nepohlazená… Moc děkuji za odpověď

  26. lucie napsal:

    ahoj miluško, chtěla bych se zeptat jak komunikovat s mužem který potlačí své pocity, uzavírá je v sobě a neprojevuje své potřeby. děkuji mé datum narození je 29.3.1984, můj manžel je 20.12.1973

  27. Alexandra napsal:

    Ahoj Miluško, jsme s manželem spolu 7let a již od začátku našeho vztahu máme intimní problémy. Je to z velké míry dané okolnostmi, v nichž manžel vyrůstal – měl hodně ráznou mámu. On sám byl zpočátku vztahu hodně uzavřený v sobě a mně také trvalo, než jsem našla vůbec pozitivní vztah sama k sobě a potažmo k mému muži. Dlouho jsem se obávala toho, že když polevím v přísnosti a nechám věci volněji, přeroste mi všechno přes hlavu. Nyní už vím, že se věci dějí lépe, ale stále přetrvávají ty potíže. Manžel má také práci, která ho nebaví a dost ho omezuje a cítí se nenaplněný a má pocit marnosti. Narodila jsem se 9.7. 1975, a můj muž 12.6. 1982. Děkuji moc za odpověď. Měj se krásně a těším se.

  28. Petra napsal:

    Dobrý večer Miluško a ostatní ženy, měli byste pro mě radu, jak správně komunikovat s mužem, když jsme ve vztahu učitel a žák? Já jsem učitel 19.1.1978-země a on voda. Děkuji

  29. Jana napsal:

    Ahoj Miluško, teď mám zlomenou tu nohu a tak si říkám, že je to proto, abych se naučila nechat o sebe pečovat a taky co vydržím. Když si o něco řeknu, tak mě nechá čekat, př. – udělám si vodu s citronem, Dojdu do obýváku, poprosím ho aby mi ji dal na stůl a dobu čekám,chodí okolo a mluví o různých věcech, než mi to skutečně podá a to trvá i třeba 20 minut. Pak ji tedy donese, myslím, že to udělá jen v případě, že má pocit, že se o tom rozhodl sám…to byl příklad za všechny. Jsem schopná si věci udělat, ale nic daleko o berlích s nechodící sádrou nedonesu. On uvaří, sice jsou to jídla bez zeleniny a hodně hutná, cpe to do mě jako divej, musím dojíst to co mi nandá, měla jsem strach, že budu mít zácpu, ale dobrý. Jsem ticho, nic nekritizuju, nechám ho ať věci dělá jak chce – prostě si nevšímám toho co a jak dělá. Ani toho bordelu co tu je – fakt je mi to jedno..jen mi vadí to – až za dobu -…takhle to dělal vždycky. Přemýšlela jsem co to je za můj odraz, nepřišla jsem na to….děkuji za radu jak se k tomu postavit..Jana

  30. Renata napsal:

    Ja si od malicka vynucuju pohlazeni pusu a podobne veci.Kdyz mi to jako male nechteli dat mela sem sviravi pocit a byla sem uplne bez sebe.Brecela jsem vztekala jsem se.Bohuzel to tak mam az do ted potrebuji pohlazeni a lasku davat hodne najevo.Kdyz ji necitim vynucuju si ji.Jenze pak jsem nastvana sama na sebe ze to toho partnera nanapadlo samo od sebe.Paksem zklamana a nestastna.Ve vnitr se zase vztekam.Kdyz me dlouho nikdo neobejme nepohladi je mi strasne.Jsem z toho zoufala.Otazka zni.Jak si rikat o pohlazeni a obeti.Abychom si to primo nevynucovali a ten druhy to nedelal jen z povinnosti.Ale zase nejak to rict. Nechci byt porad ta co si jde pro to oebti a pohlazeni ta co se porad vnucuje.Jsem narozena 16 .6. 1993

    • Magdalena Zapadlová napsal:

      Reni, jen se chci přidat s vlastní zkušeností. Já jsem si taky začala za manželem sama chodit pro objetí, pro pohlazení, nejdřív jsem se ho prostě zeptala, jestli by mě mohl chvílku obejmout a tak. Pak jsem si z toho někdy i dělala trochu srandu, že jsem mluvila schválně jako malý děcko, jakože „a už dlouho nebyla žádná pusinka“ nebo „a já bych chtěla obejmout“:) No a světe div se, už několikrát se stalo, že za mnou přišel sám třeba, když jsem umývala nádobí, a sám mi přišel dát pusu nebo mě obejmout. Půjde to! Věř Milušce!;)

  31. LENKA napsal:

    Miluško, prosím tě, jak nejlépe mám komunikovat s přítelem, který je po operaci odstranění prostaty(nádor)?Byl 6 týdnů v nemocnici, měl pooperační komplikace, doktorům se to trošku nepovedlo, hodně zkusil. Chci mu být oporou i podporou, ale mám pocit, že o to nestojí, ani vidět mě nepotřebuje, jen občas zavolá. Chápu to, že se z toho musí vzpamatovat, vím, že mám být trpělivá i láskou, ale i pro mě je to bolestivé. I když se známe několik let, nežijeme spolu, on je v závislosti se svou matkou, která ho drží a podle mého úsudku se o něj nechce dělit. Dnes se vrátil rovnou z nemocnice k ní, do její péče. Miluji ho, plnila jsem úkoly kurzu, chválila ho, naslouchala…..Před jeho nemocí jsem cítila lásku mezi námi, bylo mi sním hezky i když mě mrzelo, že nemá potřebu společného života se mnou a vyhovuje mu mamaservis. I sex nepotřeboval, býval hodně unavený a bál se selhání. Nic jsem mu nevyčítala, mluvila jsem o svých pocitech i o tom, že je pro mě důležitý. Miluško, prosím, mám teď jen pasivně a s láskou vyčkávat?A pokud se uzdraví, jak mám vyřešit náš trojúhelník s jeho máti? Moc ráda bych měla partnera pro společný život, už 7 let po rozvodu žiju sama i když jsem s ním.Děkuji za odpovědi a těším se na webinář 🙂

  32. miru vamberová napsal:

    Jak zacházet s mužem, těžce nedůvěřujícím čisté lásce, kvůli předešlým vztahům?

  33. Lenka Rašková napsal:

    Ahoj Miluško, na tohle téma jsem dost zvědavá. Už proto, že pracuji s lidmi, se studenty, s jejich rodiči, s veřejností, to se netýká jen soukromých vztahů. Snažila jsem se vždy v komunikaci s ostatními lidmi jednat přímočaře, s pocitem poctivosti. Postupem času jsem ale zjistila (když se mi to vymstilo), že někteří lidé na tento přístup nereagují podobným jednáním, neoplácejí stejně, ba že dokonce jim takové jednání není milé a o moji upřímnost a přímočarost nestojí. Chození okolo horké kaše, naznačování a taktické vyjednávání, jak to asi říci, aby mi to ten dotyčný „spolkl“, mi nikdy nebylo vlastní. Zřejmě ale existují lidé (muži?), na které je si třeba nějakou taktiku osvojit. Dá se to naučit? A není to už manipulace? Zajímalo by mě, jaký na to mají názor ostatní ženy.

  34. Adéla napsal:

    Mikusko, zajímalo by me jak se bude dále vyvíjet můj vztah se synem. Na čem bych mela nejvic zapracovat. Uz se mnohé zlepšilo. Ja jsem narozena 17.1.1972. Syn 14.3.1993. Dekuji a moc se tesim na Webinar.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.