Webinář – 1 Jsem sama – Příběhy na živo II

Záznam webináře Příběhů na živo II.


Stále můžeš psát do komentářů své dotazy nebo reakce na webinář.


REGISTRACE do členské sekce byly UZAVŘENY!

KLUB už není možné objednat jako samostatný program.


  1. Zuzka napsal:

    MI, ani nevíte, jak vám rozumím. Měla jsem muže, dvě milované dcery a dvě milované pudlinky. Dcery jsou dospělé jedna se odstěhovala již před delší dobou, druhá plánuje odstěhování teď. Manžel odešel za jinou, pudlinky zemřely, jedna vloni před Vánocemi, jedna v březnu. Z velké rodiny jsem tedy zase sama. Jak říkáte: NOVÝ ZAČÁTEK. Kéž v tomto duchu dokážu se svým životem naložit. Věřím, že vaše kurzy mi k tomu napomohou. 🙂 Zuzka

  2. Bára napsal:

    Ahoj Miluško,až dnes jsem se dostala ktomu,abych si ze záznamu vyslechla webinář.I pro mne je domácí mazlíček členem rodiny,takže s Vámi cítím.
    Vaše videa a stránky již sleduji asi půl roku.Pokaždé se dozvím něco nového,nebo-i když slyším,co už dávno vím-najednou objevím jiný úhel pohledu,jiné souvislosti. Jsem vdaná 9let,s manželem máme tři krásný kluky.Mohla bych být šťastná,protože vlastně mám vše,po čem jsem od malička toužila- milujícího manžela,děti…Jenomže,začínám mít problémy-a vidím,že nejsem sama, se svým mužem.Vím,že mě miluje,ale začíná se postupně ke mě chovat-jakjsi sama říkala-jako ke chlapovi a čím více se bráním,bouřím–tím je to horší.Jsem osmička,on-kov. Jsem tedy jeho matkou,ale mám neustále pocit,že mne chce vychovávat-staví se do pozice matky.Já toužím pro rovnocenném partnerství,ale jak vidím,nevím asi jak nato.Oba-já i manžel,jsme z rozvedených manželství,takže jsme vlastně ani jeden, neměli šanci vidět každodenní soužití muže a ženy.Oba se v tom pěkně plácáme. Já jsem navíc mladší sestra staršího bratra,moje maminka byla a je hodně dominantní,takže představa,že bych já měla přebrat nějakou iniciativu je pro mne dosti těžká-vždycky jsem asi byla ta malá,co ji vodili za ručičku-ač jí to bylo i nepříjemné.S manželem jsme měli velkou krizi,kdy asi chyběl kousíček a šli jsme žádat o rozvod.Troufám si říct,že je to za náma a vím,že nejen já,ale i on se mnohému naučil.Už jsem přesvědčená o tom,že z mnoha důvodů jsme spolu-zrovna my dva,že se oba máme od sebe co učit a,že pokud,nevyzkouším všechny možné způsoby,jak dosáhnout toho,abych byla ve vztahu opravdu šťastná,nemá smysl z něj odcházet-najdu si podobný.Mám toho hodně na srdci a nechci se moc zamotávat.Vlastně to hlavní,co jsem chtěla napsat je,že jsemsi u prvního webináře uvědomila,že asi neumím -držet hubu-. Paradox je,že vlastně až s mým mužem,jsem se naučila a stále učím říkat,co si myslím,co se mi nelíbí…-i když to třeba není zrovna moc vhodné(dle toho,jak jsem byla vychovávaná)-od něj jsem se to naučila a jeto zase on,který mě učí-protože je muž-že mám více mlčet–tedy najít tu míru. A dnes při tomto druhém webináři jsem si uvědomila,že místo, abych já jemu dávala a učila ho jemnosti-té ženské energii,nechala jsem se strhnout tou mužskou a pak se nemůžu divit,že se ke mě jako ke chlapovi chová.Nevím jestli se srozumitelně vyjadřuji- mám stím problém-jsem 9let na mateřské-haha,ale cítím,že jsem prostě něco pochopila a za to Ti děkuji.A ač nejsem v klubu,stala si se na chvíli mou mamkou a ukázala mi,co jsem potřebovala.mám radost z toho poznání a zároveň vím,že jsem na začátku-čeká mě to nejnáročnější uvést toto poznání do praxe-do života. Takže ještě jednou díky a drž mi palce. Bára

  3. Šárka napsal:

    Ahoj Miluško,
    pořád přemýšlím, jestli pro mě klub bude přínosem, když teď jsem absolutně spokojená, se svým životem, s partnerem i dcerou. Jen moc chci, aby se nic nezměnilo a vše zůstalo tak, jak je, trochu se bojím, abych nic nezkazila. Možná někdy vidím, co by jiní měli udělat, aby byli spokojení a oni to neslyší, nevidí a ubližují si. Je mi z toho smutno a nevím, jak to udělat, aby pochopili. Ráda poslouchám všechny příběhy a děkuji za vše, co s Ivanem děláte.

    • Miluška napsal:

      Ahoj Šárko, nevím. Vím jen, že každá žena něco řešíme, možná třeba ne právě teď se svým partnerem, třeba s rodiči, v práci, sama se sebou,… témata KLUBU nejsou cílena přímo na partnerství jako takové – to bylo cílem Kurzu, KLUB je na sdílení ženských témat v souvislosti s partnerstvím, abychom pochopily sebe v partnerství a dokázaly se posouvat v ženských postojích. Tak uvidíš… 🙂 Miluška s láskou

  4. Zdeněk napsal:

    Ahoj
    Poslouchal jsem vaše vyprávění, v mnohém s vámi souhlasím, v něčem ne. To co píši, je můj názor, v něčem možná také i váš. Začal bych nadpisem, že Žena je láska, kéž by to tak bylo. Mnoho žen převzalo roli muže a řídí se rozumem, což je chyba. Žena ale dostala dar, je vnímavější, má větší možnost řídit se citem a má tak vést svého muže za poznáním a vytváří i teplo domova. Muž ji má ochraňovat a zabezpečovat ji i rodinu. To teplo domova je pro muže důležité. Muž, který se zde na zemi narodil třeba již několikrát, odejde zpátky do duchovna jako muž, existují ale výjimky, že se chce změnit na ženu, třeba i operací, ale bude stále duchem muž. Vztek je emoce, je z mozku. Lépe než-li s ním bojovat je nenechat jej vzniknout. Máme cit, ten je z našeho duchovního srdce, ten má nás vést. Přijímejme vše, co k nám přichází, to dobré i to špatné a poučme se. Nejsme dokonalí, to je jen Bůh, proto když se nám něco nepovede, nepropadejme vzteku. Není důležité přiznat chybu, ale napravit ji. Děti máme vychovat k samostatnosti, potom jim do života nezasahovat. Pes je zvíře a neměl by nahrazovat jiného člověka. Vím, jaké to je, když si na něj zvykneme a jak to bolí, když nás opustí.

    • Miluška napsal:

      Ahoj! Víš, já vnímám Boha ve všem, v nás, ve zvířatech, rostlinách i kamenech. Přece jen každá, i neživá částečka hmoty je jen energie, která se pohybuje. A pohyb je život. Nevěřím, že lidi jsou výš než zvířata a nevěřím, že Bůh je víc než člověk. Podle mě jsme Bůh všichni.
      Četl jsi knížku Hovory s Bohem? Ta mi vysvětluje všechno… ale Bůh ví, jak to je 😀 s láskou Miluška

      • Zdeněk napsal:

        Ahoj Miluško
        Vybrala jsi si cestu, která jednou skončí a ty zůstaneš stát na místě a nebudeš vědět jak dál a co poradit ostatním lidem. I emoce lze prožívat jako cit, ale emoce jsou z rozumu Já již sem nebudu psát a přeji ti na tvé cestě hodně štěstí.
        Zdeněk

  5. Jiřina napsal:

    Milá paní Miluško a milý pane Ivane,
    je už moc pozdě na velké psaní… to nechám na jindy. Jste úžasní a moc vám přeji hodně lásky a krásný život. Nechtěla jsem zpočátku moc vydržet poslouchat, ale čím déle jsem vás měla zapnutý, tím jste byli lepší a nezbývalo mě nic jiného, než vydržet do konce. Zvlášť pan Ivan mluvil nádherně – pokud, paní Miluško, máte na něj tak krásný vliv – tak přijměte mou velkou gratulaci 🙂 … tak ráda bych si přála, aby trochu víc toho ženského vnímání měl i můj syn. Oba jste mi potvrdili to, na co jsem v životě přišla také za hodně dlouhou dobu a udělala jsem moře chyb … být Ženou v pravém slova smyslu a umožnit muži, aby byl ženě skutečným Mužem. Mé dceři se to daří a je to úžasné. Snad to bude fungovat. Fandím vám 🙂

    • Miluška Matoušová napsal:

      Milá Jiřinko, děkujeme a ano, Ivan je úžasný a neznám jiného člověka, který by udělal takový zásadní obrat ve svém životě, jako on. Velmi si ho vážím a jsem hrdá, že je to právě můj muž. Obzvlášť když mi říká, že na tom mám svůj podíl i já 🙂
      Váš syn nebude mít víc ženského vnímání, dokud nezjistí, že nemusí bojovat o svou mužskou roli vedle žen, kde žije. Každý muž je zraněný většinou už od své matky a pak dalších „silných“ žen, které potkal, a které mu nedaly ten pocit, že je pro ně dostatečný chlap. A tak bojuje. Navenek bojuje a ukazuje, že silný je. Čím víc ukazuje muž navenek, jaký je silák, tím víc je uvnitř zraněný. Boj mužů proti ženám je zbytečný, nemohou to zvládnout, my ženy jsme silnější. Jediné, co radím mužům, aby udělali se svou „silnou“ ženou, je, ji opustit, odejít, nechat ji, ať si komanduje sama sebe. To většinou pomáhá …
      Až naši muži budou mít v sobě zažraný pocit, že jsou pro nás chlapi, že jsou pro nás důležití, že si jich vážíme, ceníme si jich, že je potřebujeme a že jejich síla je pro nás ženy potřebná, pak přestanou tlačit venku. Přestanou bojovat o své místo chlapa – budou ho mít 🙂 a nebudou se bát projevit se žensky, protože budou vědět, že to není nic, za co je my ženy odsoudíme, za co by u nás ztratili svou sílu.
      Můžeme to dokázat všechny se svými muži. A pak s celým světem. Je to má vize a já nepřestanu 🙂 s láskou Miluška

  6. Dita napsal:

    Dekuji za krasny webinar, mnohe mne oslovilo, poucilo a snad i zase o krucek posunulo dal.
    Bohuzel s zenskou roli mam stale – nekdy mensi, nekdy vetsi problemy. Po zmince Ivana – ze jste spolu s Miliskou 24h denne a vlastne spolu i pracujete – mne uplne nahrava na to, co mne posledni dny docela trapi. Take spolu s manezelem pracujeme a myslim, ze je to to, co mi plneni zenske role velice ztezuje. Zavidim zenam, ktere svou roli mohou zastavat pri sdileni volneho casu, pri vychove deti, o vikendech, v partnerskem souziti..
    Jak ale pri praci? Kdyz mame na dost veci odlisny nazor, odlisny postup, vse bychom delali kazdy trochu jinak..Jak pristupovat k veci, kdyz se neco nepovede a vidim vinu na manzelovi.
    Milusko, z Vasich obouch hovoru je uzasne citiit, jak jste zajedno, jak si rozumite..Myslim tim i pracovne. Chtela bych se zeptat, jestli v necem mate take odlisny nazor a pokud ano, jak to resite? Vzdy zensky, ustoupit? Nebo v necem ustoupi i Vas manzel a da na Vas?
    Moc dekuji za odpoved..

    • Miluška Matoušová napsal:

      Dito, je to naprosto skvělá a ta nejlepší situace tréninku tvé ženské role! Máš to mnohem, mnohem lepší, než ženy, které mohou trénovat JEN při výchově dětí, volném čase, o víkendech – máš to mnohem intenzivnější, a tím můžeš mnohem rychleji vše zvládnout! Jen je třeba změnit tvůj první úhel pohledu – nebrat nic jako problém a nějakou ztíženou situaci, ale jako výzvu! 🙂 Pokud by to tak pro tebe nebylo nejlepší, neměla bys to tak!!! Nebo věříš na náhody?
      A ANO. Je naprosto lhostejné, kdy a při čem spolu komunikujeme. I v práci mu dávám najevo, že jeho názor je pro mne důležitý a klidně se podřídím. I v práci s ním funguju žensky. Dávám mu klidně postavení šéfa, není pro mě problém i tady neprotlačovat svůj názor. Čím víc to dělám, tím víc mi dochází, že to tak skutečně je, že on je lepší šéf. Že vše lépe vymyslí a zorganizuje. A tím, že já mu dávám tuhle roli, on mi naslouchá, radí se se mnou, chce slyšet můj názor, je pro něj důležité, co chci. A nakonec jsme spokojení oba dva.
      Jak přistupovat k věci, když se něco nepovede a vidím vinu na manželovi. Co to je – vina? Není náhodou chybovat normální a nejsou chyby to nejlepší, čím se učíme a posouváme? Proč někoho vinit a pak soudit? Buď shovívavá, on dělá, co umí nejlépe a ty také děláš chyby, a také chceš, aby na ně neukazoval a uměl se tvářit, že žádné neděláš 🙂 vrať se zpět do kurzu, jsou tam nové ženy, které tě opakovaně provedou těmi jednoduchými kroky, jak se přimknout ke svému muži… všechno zvládneš! Jsi moc šikovná – s láskou Miluška

  7. Lenka napsal:

    Ahoj Miluško, chtěla bych komentovat téma samoty. Je mi 35, již asi 3 roky nemám žádný vztah (po rozchodu s partnerem, se kterým jsem byla 7 let, teď zjišťuji, že to trvalo tak dlouho vlastně proto, že jsem se bála samoty, ale ve tom vztahu jsem byla ještě daleko víc sama než teď.)Pobavilo mě, jak Magda (mimochodem díky ní teď sleduji webinář) líčila svou anabázi, jak ji někdo pozval na rande a ona ho pak odmítla, příště zas další… až se objevil ten pravý. Mě nikdo na rande nezve:-)Jsem hodně aktivní člověk, stále něco podnikám, cestuji, sportuji, když objevím něco, co se mi líbí, jdu do toho. Samozřejmě mě mrzí, že nemám partnera, se kterým bych to vše mohla sdílet, ale přece nebudu sedět doma na zadku a truchlit. Takže podnikám dost věcí sama. Někdy mám pocit, že se mě chlapi bojí, protože je (byť i bezděky) v něčem předčím. Když jsem bývalého partnera poprosila o pomoc s věcí, kterou uměl líp, myslela jsem, jak bude rád, že jsem slabá žena a potřebuji zachránit, ale dostalo se mi odpovědi: „Tak si s tím poraď, máš přece 2 vysoké školy.“
    Jak se tedy chovat, abych žila plným životem, který mě uspokojuje, využívala dary a schopnosti, kterých se mi v životě dostalo, ale přitom potkala chlapa, který to se mnou bude sdílet a nebude si myslet, že jsem vlastně taky chlap?

    • Miluška napsal:

      Rada je jednoduchá – žít plný život pro sebe, ale neklást si podmínky, že musíš mít chlapa, který to s tebou bude sdílet. Třeba nebude. Partnerství je o přizpůsobení se jeden druhému, a žena by měla být mistr v přizpůsobování 🙂
      Ta odpověď tvého bývalého partnera je známkou toho, žes vystupovala jako chlap, který nepotřebuje žádnou pomoc. Proto ti to řekl.
      Ptej se, proč se tě chlapi bojí? Není ten důvod, že prostě jako chlap funguješ? Když někde jsi, tak nejsi žena, ale chlap? Proto na sebe nenabaluješ muže?
      Ono to takhle vystřelit dokonale nejde… pojď do KLUBU!

  8. jana napsal:

    JAKMILE VE MĚ VZNIKNE TLAK PODÍVÁM SE ODKUD PLYNE, CO ZNAMENÁ CO MI DÁVÁ ZA INFORMACI A PAK TO ZÁKONITĚ ODEJDE. DĚKUJI MOC ZA DNEŠNÍ POVÍDÁNÍ, ZASE MI NĚCO DOŠLO…:)

    • Miluška napsal:

      Jani,ještě pak reaguj – ten tlak od tebe vyžaduje odstoupit, ale pak se k tomu nějak postavit. Chce tvou odezvu….

      • jana napsal:

        Miluško, jestli je správná odezva smích…tak mě je potom do smíchu, když mi dojde co se děje..:D ))) Lehce se pousměju a jsem ráda, že vím…..

        • Miluška Matoušová napsal:

          Jani, všechno, co se ti děje, je potřeba pochopit, proč. To je první krok. Jenže, když víš, proč, pak musíš udělat i akci, změnit nějak své chování, ve smyslu, proč se ti to děje. Zachovat se jinak. Zareagovat jinak. Udělat něco jinak. Nejen se usmát sama pro sebe. Jinak ti tvé okolí bude stále dělat to stejné. Bez tvé změny, akce, činu, se prakticky nezmění nic. Píšu to dost srozumitelně? 🙂 Miluška

          • Gábi napsal:

            Pro mne to takhle napsané srozumitelné je, děkuji, tak věřím, že i pro Janičku. Je to lépe napsané, než nahoře ve FB komentářích Dobře. Tam mám pocit, jestli se trochu nemíjíte v diskuzi, ale snad dočte až sem. Všechno však není hned a i já čekám, až mně nějaké věci „dotečou“, ikdyž bych chtěla, aby to bylo hned;-). No a pak je na řadě ta akce, to může být těžší.
            Miluško, Váš projev, který je výše rozebírán, je pro mne perfektní, jde mně o obsah, z toho se snažím čerpat nejvíce a projev preferuju lidský, přirozený, tak jak máte, ne učený a studený. Taky se v běžném životě někdy přeřeknu či si nemůžu vzpomenout na nějaké slovo a nic si z toho nedělám, takže mně všechno kolem tohoto přijde tak samozřejmé. Hlavně nechci, aby někdo četl webináře z čtecího zařízení, jako v TV zprávách, pak by měl totiž jistě projev dle pouček ideální, ale bylo by to ještě o něčem a bylo by to živé?

          • jana napsal:

            Děkuji Miluško,jestli jsem to pochopila. Poslední co se stalo, uvědomila jsem si, že to co mě naštvalo ze strany partnera byl vtip. Protože jsem byla na něco soustředěná, on přišel a začal mě z něčeho obviňovat z legrace a hned odešel, a já to hned nepochopila,naštvalo mě to, protože to nebyla pravda. Odešel a mě to došlo. Tak mi to bylo potom k smíchu a připadala jsem si jako blbka….

  9. Jana napsal:

    Miluško, děkuji

  10. Katka napsal:

    Ano, jak říkáte – sdílení a inspirace spíše 🙂 …

    • Katka napsal:

      Děkuji za vše, bylo to moc hezké … s osmičkami je to někdy těžší 🙂 …

      Mějte se hezky :-).

      • Miluška napsal:

        Ano, přesně ženy s osmičkami potřebují sdílet a hlavně naslouchat (držet hubu a krok :-)) s ostatními ženami, pojď do KLUBU!

        • Katka napsal:

          Děkuji za pozvání, zatím ne; do budoucna však nevylučuji 🙂 …

          • Miluška Matoušová napsal:

            ach ty osmičky 😀 Možná by bylo dobré přestat si brát své osmičky jako štít k tomu, abyste se vymlouvala, proč máte něco těžšího, a vzít to jako výzvu ke změně. Osmičky jsou finanční karma, to víme obě, nejen karma negativity 😀 s láskou Miluška

            • Katka napsal:

              Nevymlouvám se, jen to zatím prostě tak necítím (abych do klubu vstoupila). A myslím si, že osmičky mají i pozitiva 😉 , ne-li že to předtím bylo částečně myšleno ve srandě.

              Mám však ještě jeden postřeh – ve své lektorské činnosti, které se věnuji, se setkávám se zajímavými případy, kde třeba potkávám ještě „tvrdší“ ženy než jsem já … je zajímavá jedna věc – jsou „schopné“ žít většinou jen s cizinci. Proč? Protože ti s nimi nesoupeří, nemají potřebu je ponižovat a celkově si kompenzovat své nízké sebevědomí – a kupodivu i pomáhají v domácnosti ještě kromě toho, že se ke svým ženám – „mužům“ – chovají velice galantně 🙂 . Takže jak je možné, že cizinci (taky ne všichni) to zvládají a nepotřebují své schopné ženy shazovat, a Čechům to povětšinou dělá velký problém, protože se prostě nemohou přenést přes to, když je žena úspěšnější (navíc ne vždy, kolikrát i méně, ale stejně „prudí“)? Možná je to minulým režimem, možná výchovou, ale pokud není muž ochoten brát ženu takovou, jaká je, je to těžké – a žena by tak automaticky muže brát měla? Naštěstí znám hrstičku (ne víc) velice inteligentních mužů, kteří znají svou hodnotu a pak ani nemají potřebu soupeřit – Čechům a „východním“ národům sebehodnota bohužel často chybí, v čemž vidím dost velký kámen úrazu.

              Neřekla bych tedy, že je vše jen v ženách – ona i žena, když se k ní muž chová inteligentně, galantně a hezky, pozve ji někam, „o vše“ se postará, ho vidí úplně jinýma očima a je pro ni hrdina tak nějak automaticky – takového znám a mám :-).

              Ovšem pokud jde o moulu, který nikdy ničeho není schopný, vše nechá na své „slabé“ ženě a jen se po příchodu domů svalí na gauč a očekává servis (a v lepším případě potom i sex, což není divu, že se do toho ženě v tomto případě nechce), pak je to těžké. Ať si myslí kdo chce, co chce, ale pokud pracují oba, tak holt i muž někdy musí přiložit ruku k dílu – pak mj. nebude mít doma strhanou ženu, která se mu „nelíbí“ a „nepřitahuje ho“. A žena si ho bude o to víc vážit 🙂 .

  11. jana napsal:

    jO, JO UŽ VÍM JE TO ODRAZ…DĚKUJI MOC

  12. Katka napsal:

    Děkuji za odpovědi. K té části, že jako žena nemůžete radit mužům … Tak jako si my ženy rády poslechneme Ivana, protože žádná žena nemůže nahradit názor muže a tím pádem lépe pochopíme mužský pohled, tak by si muži mohli poslechnout ženu a snáze zase pochopit jiný pohled – tak trošku to vidím já … i muži by mohli vědět, že záleží na tom, jak se k nám chovají, a pohled ženy by jim mohl napovědět – muž to sotva může vědět …

    Nicméně klub bych vést nedokázala, takže nechávám být a všech informací si samozřejmě vážím … jen můj názor a příspěvek :-).

  13. magda jakúbková napsal:

    Magdalenko si ÚŽASNÁ!!! je to super Ťa vidieť takto naživo – už viem,prečo sa mi Tv.komentáre tak páčili – si moja krv.skupina – DÍKY!!!

  14. Alena napsal:

    bulím

  15. Katka napsal:

    Upřímně přeji upřímnou soustrast – i pejsek je členem rodiny.

  16. Gabi napsal:

    Vidíme, slyšíme. Těšíme se.

  17. jana napsal:

    Myslím video PARTNERSKÉ LÉČENÍ….

  18. jana napsal:

    Ahoj Miluško, tvoje video je velmi dobře vysvětlené, opravdu v něm je vše co člověk má vnímat. Jenže zatím mě občas bere vztek, který potlačuji a pak se trochu dusím….jak se k tomu hněvu mám postavit. Děkuji Jana dnes jsem u toho, cvičení jsem odložila.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.